Ahooooj, je mi opět potěšením vám přiblížit o nějaký kousíček můj život. :) Chci vám popsat a přiblížit moje staré já a jaká jsem dnes..... :))

MOJE STARÉ JÁ:

Určitě se ptáte co vedlo k tomu, abych přehodnotila svůj život. Hlavně svoje stravovací návyky a vůbec celou moji životosprávu. Měla jsem tak špatnou životosprávu, že trpělo nejen moje vlastní tělo, ale i psychika.

Byla jsem pořád unavená, nic se mi nechtělo dělat, pořád jsem hledala výmluvy, trpěla jsem depresemi, jelikož jsem nebyla vůbec spokojená se svým životem. Každý víkend jsem chodila na společenské akce s kamarády. Přemíra alkoholu a nedostatek spánku, se na mě podepsali víc než dost.

Když jsem si stoupla před zrcadlo, viděla jsem unavenou a bez jiskry života ženu. Podívala jsem se na sebe pořádně a říkám si, opravdu mi tohle všechno stojí za to, abych se necítila dobře?

Jednoho dne mi nebylo dobře od žaludku, měla jsem zažívací problémy, bolelo mě hodně břicho. Bolest byla tak silná a vystřelovala mi do všech částí těla, jako by mi chtěla říct: PROBER SE KATEŘINO, TVOJE TĚLO TRPÍ COPAK TI TA BOLEST NESTAČÍ ???!!!...

Přesně tohle byl moment, kdy se ve mě něco zlomilo, kdy jsem si začala pomaličku ale jistě uvědomovat, že takhle to dál nejde. Pokud se mám cítit dobře po všech stránkách, je na čase přehodnotit svůj život. Přiznávám se, že jsem neuměla odpočívat. Byla jsem často nemocná a sama na sebe jsem neměla čas.  Můj pohyb byl téměř nulový. Neměla jsem koníček, který by mě bavil a naplňoval. Každý víkend byl stejný. Pořád jen společenské zábavy, akce, hospody a v neposlední řadě alkohol. Žila jsem v režimu takzvaně z práce do práce.

Můj stravovací den vypadal asi následovně: SNÍDANĚ: podle nálady, jestli se mi vůbec chtělo si něco udělat SVAČINA: neexistovala OBĚD: rohlík se salámem DRUHÁ SVAČINA: neexistovala VEČEŘE: snědla jsem vše co jsem našla doma v ledničce

 S prominutím prasárna se vším všudy. Teď se tedy směji sama sobě. :)) Přejídala jsem se k prasknutí  a kombinovala jsem sladké versus slané jídla. Řeknu vám nestálo to za to, protože mi bylo tak těžko od žaludku, že jsem nemohla spát.

Jednou mi říká moje máma, KATEŘINO, VŽDYŤ SE NA SEBE PODÍVEJ, CHODÍŠ JAK DUCH BEZ ŽIVOTA, NEUMÍŠ ODPOČÍVAT A JEDNOU NA TO DOJEDEŠ.

Ano dojela jsem na to, tehdy jsem nebrala její řeči vůbec vážně, jen jsem nad tím mávla rukou a jela jsem si svoje. Říkala jsem si dokud jsem mladá,, tak si budu užívat se vším všudy. Už mi nedocházelo, že tohle není život, ale že se tímhle ničím. Byla to pro mě velmi cenná životní lekce, která mi pomohla uvědomit si jak špatně jsem zacházela se svým tělem

MOJE NOVÉ JÁ:

V lednu roku 2017 jsem si řeka STOP. Nebylo to novoroční předsevzetí. Byla to moje volba a rozhodnutí, kdy jsem si řekla: CHCI SAKRA SE SEBOU NĚCO UDĚLAT, CHCI BÝT ZDRAVÁ A ŠŤASTNÁ, ŽÁDNÁ BOLEST MI NESTOJÍ ZA TO, ABYCH SE NECÍTILA VE SVÉM TĚLE DOBŘE.

Dále jsem chtěla zhubnout, nechat odejít vše co mě tížilo a trápilo po psychické stránce. A tím jsem začala psát a žít novou kapitolu svého života. Začátky byli těžké. Šla jsem na to pomalu, přicházela jsem na to jak má vypadat celodenní stravovací režim. Jaké vhodné a hlavně zdravé potraviny zařadit. Řeknu vám, začali se dít zázraky. :) Slovíčko CHCI má obrovskou moc. :))

Ze dne na den jsem se rozhodla navštívit fitness centrum,. V ten den jsem si koupila permanentku na 3 měsíce, která byla pro mě motivací, chodit do fitka. Hledala jsem důvody jak a proč si zamilovat sport, co mi to může přinést, nejen po fyzické, ale i po psychické stránce.

Každým dalším dnem, jsem měla o důvod víc proč cvičit. Začínala jsem na běžícím páse. Posilovací stroje mi zatím nic neříkali. Nechtěla jsem špatně cvičit na strojích, tak jsem raději zvolila běžící pás. Na běžícím páse jsem vydržela 2 měsíce.

Přišel den, kdy jsem si řekla ,že CHCI změnu. Příjemný mladý kluk na recepci ve fitness centru, mi jako by četl myšlenky. Zeptal se mě, zda chodím pouze na běžící pás. Odpověděla jsem, že  ANO, protože posilovací stroje mi nic neříkají.

Přišla další otázka: Dobrá, a nechcete zkusit naši trenérku? Naučí vás na strojích a za zkoušku nic nedáte. Moje odpověď zněla: Skvělé tohle jsem potřebovala

A vzala jsem si kontakt na trenérku. Při odchodu z fitness centra jsem měla smíšené pocity. Nervózně jsem přešlapovala a říkala jsem si mám nebo nemám zavolat. V tom se mi v hlavě objevila myšlenka, že já přece CHCI zavolat a domluvit si trénink. Vytáčím telefonní číslo, které mám napsané na kousku papíru. Na druhé straně se ozve příjemný ženský hlas. Domluvíme se na termínu tréninku. Jsem plná očekávání a nedočkavosti. Naráz mě přemohl pocit, že se už nemůžu dočkat našeho prvního tréninku. První trénink s trenérkou byl těžký, opravdu jsem umírala. Necítila jsem na svém těle nic, ale nenechala jsem se odradit.

Každý další trénink, probíhal v krásné atmosféře, kdy jsem měla neuvěřitelnou podporu ze strany trenérky. Nevzdala jsem se ani na chvíli. Vždy jedu do posledních sil.

Stále se učím nové cviky, objevuji další pozitiva proč cvičit, moje psychika je vyrovnaná a nemoci se mi vyhýbají velkým obloukem. Zkrátka můžu říct, že jsem šťastná.

A stravovací návyky? Jím pětkrát krát denně, jídlo si chystám abych ho jedla i očima. Tedy výhradně pestré a barevné. Zařadila jsem potraviny, které mi dodají vitamíny a minerály. Naučila jsem se jíst potraviny, které jsem doposud neznala a neměla jsem o nich ani tušení. Pořád se mám stále co učit, ale jdu hlavně pořád dál. Nezůstávám na jednom místě. Stále objevuji  a zkouším další možnosti. Chci být pro někoho inspirací a motivací, že to opravdu jde.

 Stačí jen chtít...:)

S láskou Katrin