Co pro mě znamená láska? :) 

Silná energie, kterou lze dosáhnout všeho. Dá se říct, že funguje jako magnet a přitahuje další a další lásku. Má hodně podob, ale vždy je založená na sebelásce nebo-li lásce k sobě samotnému. :) Pro mě je sebeláska stejně tak důležitá jako dýchání. :) Jestliže chceme v přítomnosti dosáhnout štěstí, je důležité se naučit milovat sami sebe a stavět sebe na první místo. :) 

Víte co znamená sebeláska?

Je to stav, kdy se máte rádi takoví jací jste se vším všudy. :) Je to vědomí, že takoví jací jste, je naprosto v pořádku. Umíte si uvědomit své hodnoty, své přednosti a své nedostatky.

Chováte se k sobě s láskou a péčí. Protože víte, že si to zasloužíte se vším všudy. :) 

Klíčem ke šťastnému životu je pozitivní vztah k sobě. To nejlepší co můžete udělat pro své štěstí je mít rád/a sám/sama sebe. Protože Vaše myšlenky, činy a emoce budou naplněny láskou. :) 

Neurážejte sami sebe slovně. Tím chci říct, že slova, která vypustíte ze svých úst do světa, mají neuvěřitelnou sílu. Spousta z Vás to určitě tak nevnímá. :) Přijde Vám to jako nesmysl. Ale dovolím si říct, že se velmi mýlíte. :) Važte každého slova, než něco řeknete. I pouhé jedno slovo dokáže ublížit druhým. A i sami sobě tím ubližujete. 

Myslím si, že mnoho z Vás žije v přesvědčení, že mít rád sám sebe je něco ošklivého. Protože říkat „ne“ je přece drzé, že? Ale já vůbec nemám na mysli sobeckost, namyšlenost a aroganci. To vůbec ne. :)) 

Co pro mě znamená mít se ráda? 

- být si vědoma svých kvalit a předností

- umět ocenit své úspěchy

- být sama sobě oporou na cestě za svými sny

- nepotlačovat své pocity, jednat přirozeně

- nenutit se do ničeho co sama nechci

- nevynucovat pozornost, lásku, péči a uznání druhých

- umět si odpouštět své přešlapy

- umět říct svůj názor

- být si vědoma toho, že mám sílu a moc změnit všechno, co mi v životě nevyhovuje, trápí a zraňuje

- uvědomuji si fakt, že mám svobodnou volbu rozhodnutí

- jsem volná jako ptát a můžu dělat vše beze strachu co na to řeknou ostatní

- vím, že svým rozhodnutím se nezavděčím všem ostatním, ale to je naprosto v pořádku :)

- jsem si vědoma své hodnoty, tudíž kolem sebe nemám lidi, kteří mě nerespektují

- uvědomuji si, že jsem jedinečná a originální

- mám právo na čas jen sama pro sebe, svou duši, své zájmy a koníčky, péči o své tělo 

- dokážu s příjemným pocitem přijímat komplimenty :) 

- existenci nikoli na tom co jsem dokázala nebo nedokázala

- že jsem hodnotná jako všichni ostatní a moje hodnota se zakládá na moji samotě

- dokážu si stanovit hranice a ty dodržovat :) 

- mám právo říkat „ne“ kdykoliv to tak cítím

Chci poukázat na můj příběh, protože já sama jsem vyrůstala v rodině, kde sebeláska bylo snad sprosté slovo. :) Od rodičů jsem často slýchávala věty:

Kateřino, myslíš pořád jen na sebe!

Na to nemáš! 

Zkazíš všechno na co sáhneš! 

Za všechno můžeš jedině ty! 

Jak si to představuješ?! Svou budoucnost vidíš moc růžově!

Proč nám to děláš?! Proč nemůžeš být hodná a poslušná holka?!

Jak myslíš! Na to doplatíš!

Byla jsem ve stavu, kdy jsem si nepřišla dost dobrá, trápila jsem se tím, že pořád něco dělám špatně. Neměla jsem v dětství pocit, že bych byla od rodičů oceněná. Ať už jsem udělala jakýkoliv krok, vždy bylo plno řečí proč to nejde. V takových chvílích jsem si přišla na obtíž. A že to co dělám nemá žádnou hodnotu.

Říkala jsem si, že druhým bude na světě beze mě lépe. Žádná pochvala ani podpora ze strany rodičů nepřicházela. Já jsem to vlastně po nich ani nechtěla, ale v hloubi duše mě to velice zamrzelo. Už jako malá holka jsem měla velké sny a bujnou fantazii.

Věděla jsem už v období dospívání čeho chci dosáhnout. Podle rodičů ovšem nereálné. Pro mě to bylo těžké období, pořád jsem se točila v začarovaném kruhu.

Hledala jsem sama sebe a způsoby, jak dosáhnout toho čeho skutečně chci.

Jakmile přišla první láska, problémy, starosti, maturita a práce, svůj sen jsem odsunula někam na druhou kolej. Dávala jsem přednost společenským akcím, než abych upínala pozornost na svůj sen. Čekala jsem pořád na nějaký ZÁZRAK. Postupem času jsem si uvědomila, že štěstí mi samo od sebe do klína opravdu nespadne. Jestliže něčeho chci dosáhnout a svůj sen si opravdu splnit, je potřeba se zvednout a pracovat na tom. Udělat krok kupředu. Nečekat na správnou chvíli a jít za hlasem svého srdce. 

Ze strany rodičů mi chyběla odmalička PODPORA. Ale jak plynul čas dál, dokázala jsem se s tímto faktem smířit. Naučila jsem se spoléhat sama na sebe. Nechtít po rodičích nic. Nedoprošovat se. A jednoduše s nimi nemluvit o svých snech. :) Mohla jsem udělat cokoliv, ale vždy bylo něco špatně. Mí rodiče viděli věci příliš negativně a černě.

Díky negativnímu přístupu rodičů a všech situací, které mě potkaly jsem se začala zabývat pozitivním myšlením.

Přečetla jsem knížky i články na tohle téma, ale vždy byla všude stejná a velká podstata, která se zdůrazňovala.

Naučit se sebelásce. :) 

Postupně jsem si uvědomila, jaký je v tom velký kus pravdy. Protože jak mě můžou přijmout ostatní, když jsem v první řadě nedokázala mít ráda sama sebe? Sebevědomí jsem měla na bodu mrazu a dělala jsem vše proto, abych se zavděčila ostatním. Zapomínala jsem jednoduše sama na sebe. Dotkla se mně každá výtka na můj účet. 

Nedokázala jsem se povznést nad kritikou a přijmout své chyby. Pořád jsem přemýšlela dokola nad svými chybami. Podkopávala jsem nohy sama sobě. Dnes vím, že mi to hodně pomohlo, abych se dostala na místo kde jsem dnes. :)

Musel přijít den D, abych si dokázala uvědomit, že je na čase být šťastná. Den, který přišel na konci roku 2016. Úplně obyčejný všední den, kdy jsem si uvědomila, že pokud chci být šťastná je potřeba svůj život posunout dál. Změnit věci, které mi nevyhovují a vykročit směrem kupředu.

Řekla jsem si, že už nechci dál plnit sny a očekávání druhých. Nechci se zavděčit všem ostatním. Ale, že chci dělat věci, které mně baví a naplňují. A hlavně si jít za svým snem z dětství.

Život, který mi byl dán mám přece jen a jen ve svých rukou. A jen já mu určuji směr a dráhu. :)

Začínala jsem pomalu krůček po krůčku se mít ráda taková jaká jsem i se všemi chybami, které mám.

Ať se to ostatním líbí nebo ne. :))

Postavila jsem sama sebe na první místo. Našla jsem si koníčky a zájmy, které mně neskutečně baví.

Obklopila jsem se úspěšnými lidmi, kteří mi dávají podporu.

Lidé, kteří se na mě usmívají od ucha k uchu a věří mi.

Lidé, kteří neznají slovo NEJDE.

Lidé, kteří mi řeknou, že zvládnu vše co budu chtít.

Lidé, kteří věří ve své sny a cíle.

Lidé, kteří se nevzdávají a bojují do posledních sil. :) 

Jaké mé kroky vedly k sebelásce?

Můj první krok k sebelásce byl ODPUŠTĚNÍ.

Jestliže chci být šťastná je důležité odpustit úplně všem lidem v mé minulosti, kteří mi ublížili. Přátelé, kteří si hráli na pravé kamarády jimi opravdu nebyli. Nůž do zad mi vrazili v nejméně očekávanou chvíli. Ale dnes vím, že to tak opravdu mělo být. Protože takoví lidé mě posunuli směrem kupředu. Bolest, kterou mi způsobili mě posílila. A dala mě do podoby jaká jsem dnes. Udělala jsem hodně špatných rozhodnutích, ale já toho nelituji.

Zkušenosti, které jsem získala jsou k nezaplacení a ty mi opravdu už nikdo jiný nedá. A já jsem za to dnes hodně vděčná. :) 

Bylo spoustu dní a nocí, kdy jsem si připadala sama. Jakoby mi vůbec nikdo nerozuměl. Uzavírala jsem se sama do sebe před celým světem. Bála jsem se někomu říct o svých snech, abych náhodou nevypadala blbě.  A hlavně už jsem očekávala reakci mých blízkých, že můj sen je neuskutečnitelný.

Cítila jsem se ve dne i v noci osamocená. Chtěla jsem utéct někam hodně daleko. A už se nikdy nevrátit. Později mi došlo, že před problémy se utíkat nemá, ale je potřeba se jim postavit čelem a vyřešit je. :)

Druhý krok k sebelásce byl vypsat si všechny mé PŘEDNOSTI a na druhou stranu všechny mé NEDOKONALOSTI. Přiznat si SAMA SOBĚ svoje silné a slabé stránky. Nezatloukat a nedávat je do pozadí, jen prostě jednoduše být sama k sobě upřímná. :) Cítila jsem příjemné teplo a duševní klid. :) 

Třetí krok k sebelásce byl POMÁHAT OSTATNÍM. Odmalička velmi ráda pomáhám ostatním, ale chtěla jsem se na tento bod zaměřit mnohem více. Kolem nás jsou různé životní situace. Nemocné děti, lidí bez domova nebo bez práce, lidé kteří nemají co jíst a pít.

V takové situaci se může ocitnout úplně každý ze dne na den. Nikdy nevíme, co se zrovna nám může přihodit, co nás potká. Ovšem je to hodně i o přístupu nás samotných.

Ale jelikož každý příběh těchto těžkých životních událostí mě dostává do kolen a chci pomoct, co nejvíce jak dokážu a je to hlavně v mých silách. A ráda se postavím vždy za lidi, kteří chtějí opravdu se svým životem něco dělat.

A za nemocné děti, protože oni se dokážou přes veškerou bolest usmívat. Obejmou Vás bez důvodu. V jejich očích spatříte opravdovou lásku i přes veškerou jejich bolest. Jsou to opravdoví andílci. :) Kdo má čest se s nimi setkat osobně, tak ví o čem mluvím. 

Čtvrtý krok k sebelásce byl uvědomění, že MÍT SE RÁDA je klíč ke spokojenému a šťastnému životu. A že jedině já jsem strůjce svého štěstí. 

Pátý krok k sebelásce byl, že jsem si našla MOTIVACI. A začala jsem se věnovat zájmům a koníčkům, které mě neskutečně baví. :) 

Šestý krok k sebelásce byl, že každá těžkost co mě potká, tak na tom chci hledat POZITIVNÍ přístup. :) 

Sedmý krok k sebelásce byl, že jsem se naučila mít ráda své VLASTNÍ TĚLO, každou svoji buňku, orgán a části svého těla. 

Devátý krok k sebelásce byl, najít si CESTU KE SVÉ DUŠI.

A poslední desátý krok k sebelásce byl, že jsem začala milovat svůj ŽIVOT. Těším se na vše, co mě čeká a nemine. Vítám každou výzvu a překážku. Dnes už se toho opravdu nebojím. :) 

Nikdy nevíte, jak jste silní, dokud být silný není jedinou možností, která Vám zůstala!!! :)

Co vyzařuje do okolí láskyplný člověk?

Klid a harmonii.

Na okolí působí pozitivně, protože žije v souladu s láskou.

Chová se dobře k sobě i druhým.

To co prospívá jemu, tak prospívá i jeho okolí.

Sebeláska také souvisí s:

Sebepřijetí.

Sebeúcta.

Sebehodnocení.

Zdravé sebevědomí.

Co Vám dále doporučuji udělat pro to, aby jste se měli rádi?

Je to jednoduché. :) Stačí si uvědomit:

Kdo jste.

Kde jste.

A stačí být tady a teď. Prostě stačí být. :))

Žít přítomností.

Soustřeďte se na tento okamžik.

Jak se cítíte?

Vnímejte své myšlenky a pocity.

Vnímejte své skutečné potřeby.

Položte si otázku co můžu udělat pro to, abych se

cítil/a ještě lépe? 

- Nemáš žízeň? Nepotřebuješ se napít?

- Co se třeba pochválit?

- Co být na sebe hrdý/á ?

- Co třeba poděkovat za další nový krásný den?

- Nemáš ztuhlý obličej? Co se pohladit po tváři a pousmát se? :)

Na závěr Vám přináším zásady Sebeúcty. :) 

1. Já jsem vlastníkem svého života! Nejste tu proto, aby jste plnili přání a očekávání druhých!

2. Nikomu nepatřím, jen sám/sama sobě! Nejsem prostředkem k cílům ostatních. Jsem součástí své rodiny, státu, světa, lidské společnosti, komunity, párty přátel přesto jsem jedinečná osoba. 

3. Mám své myšlenky, pocity, postoje a hodnoty, které uznávám. Nikomu je nenutím. 

4. Ano, lidé se ke mně mohou chovat neslušně a bez respektu. :) Jenomže to vypovídá o nich, nikoli o mně.

5. Nejsem oběť. Nechci aby se jiní obětovali pro mě a nemám v úmyslu se obětovat pro jiné.

6. Jsem na cestě sebepoznání. Čím lépe sám/sama sobě rozumím, tím lepší život si můžu vytvořit.

7. Jsem odpovědný/á za svůj život.

8. Mám právo považovat své hodnoty, činy i pocity za důležité. Přesto si dovoluji dělat chyby. Jestliže chci uspět zaměřuji se na následky svých činů. Umím se poučit i z neúspěchů.

9. Vážím si sám/sama sebe.

Věřím, že úplně každý z Vás se dokáže naučit sebelásce. Jděte si za svými sny. Nevzdávejte se. Jen Vy sami máte klíč ke svému štěstí. Mějte se rádi. :)) Věřím Vám máte mou plnou podporu. :) 

S láskou Katrin